Pískové pásy a jejich klasifikace

Pásové broušení je forma broušení potahovaného brusného nástroje (běžně známého jako brusný papír, smirkový plátno), které bylo omezeno na ruční provoz již v roce 1760. Teprve v letech 1900 až 1910 vstoupila éra mechanického používání brusného papíru a smirkového plátna a uplatňoval se v dřevařském průmyslu ve tvaru kruhového pásu. Tato metoda mechanického broušení pomocí kruhového pásového písku byla prototypem pískového broušení. Po roce 1930 se pásové broušení postupně rozvinulo ke zpracování kovů. Během světové války Spojené státy jako první použily pásové broušení při výrobě zbraní a dosáhly významných výsledků. Počátkem 50. let 20. století nástup metod elektrostatické pískové výsadby posunul pásové broušení do nové fáze a aplikace pásového broušení se postupně rozšířila. Později v Evropě a Japonsku probíhal také výzkum a aplikace technologie pásového broušení a technologie pásového broušení se postupně rozvinula v samostatný technologický obor zpracování s kompletní škálou kategorií a relativně uceleným technickým systémem.

Složení brusného pásu: Brusný pás je pásový nástroj vyrobený lepením brusiva na pružné materiály jako je papír a tkanina pomocí pojiv, které lze použít k broušení a leštění. Je to hlavní forma povlakovaných brusných nástrojů. Jeho základními složkami jsou: substrát, brusivo a pojivo, souhrnně označované jako tři prvky složení pískového pásu.

Klasifikace brusných pásů: Vzhledem k rozdílům ve třech hlavních složkách a různých charakteristických faktorech brusných pásů je lze klasifikovat do mnoha druhů na základě různých brusných předmětů, podmínek broušení a požadavků na broušení.